Naše příspěvky v Trapsavci 2013

...ozvěnou slýcháš podivný hlasy od údolí,
opouštíš řeku a bázlivě koukáš se po okolí.
Jdeš cestou známou, zrají tam klasy a voní bez,
překročíš nohou ostnatej drát, kterej už dávno vyhlodal rez...



Kapky v písku

Kapky
v horkém písku mizí,
ťuk – ťuk – odměřují čas.
Okamžik – a jsme si cizí
– temná rokle dělí nás.
Kapky pod převisem –
já – sám, náruč jen skal
– pláču nad dopisem –
já – sám? – kudy mám dál?
Kapky – naděje mé – touhy
– marná přání – vem je ďas!
Krajem bloudím – poutník pouhý,
hledal Tebe,
našel čas.

Kawi
1. místo v kategorii Poezie do 23 let
Malý Trapsavec – čestné uznání pro nejlépe ohodnocenou práci autora do 23 let


Strašidlo z údolí Říčky

Ve skalnatém údolí Říčky se kdysi dívaly všeliké podivnosti. Povídalo se, že se tam za temných nocí zjevuje dobrý duch, strašidlo jakési. Tedy zjevuje – popravdě, nikdo ho nikdy nespatřil, ale historek o něm kolovalo nepočítaně. A pokud by přeci někdo jeho podobu někdy zahlédl, podivným kouzlem se mu obraz v mysli rozplynul.

Míval v oblibě hlavně trampy. Držel nad nimi ochranou ruku, když za bezměsíčné noci klopýtali za chabého svitu baterky přes skály na boudu, neomylně a bezpečně je přes zrádná místa vedl jako maják lodě na moři. Chránil je i před těmi, kdož by se je vydali do údolí pronásledovat. Nejedna nehoda potkala nezvaného návštěvníka, trampovi však nikdy ublíženo nebylo, byť ho duch mnohdy vedl cestami tak podivnými, že když ráno spatřil své stopy ve sněhu, jen nechápavě kroutil hlavou.

Skalní strašidlo si vůbec rádo na účet národa trampského ztropilo kdejaký vtípek a žertík pro obveselení. Tak třeba – byť by byl tramp ochoten přísahat, že v kanadách spořádaně došel až k boudě a po zutí je uložil za hlavu, druhý den se houpaly vysoko v koruně stromu. Jindy na hřebíku visel místo jeho klobouku s liščím ohonem děravý nočník, ač si ani nepamatoval, že by v boudě taková věc vůbec kdy předtím byla. O zauzlovaných rukávech košil či věcech rozsypaných po okolí chaty snad ani nemluvě.

Až jednoho dne nastala náhlá změna – jako by duch z údolí odešel. Ustaly žerty, ticho bylo po kraji a trampy na pěšinách kroutících se po okrajích skal jímal děs a závratě. Dobrého strašidla nebylo více.

Hospoda nad údolím byla totiž zrušena.

Kawi
3. místo v kategorii Próza do 23 let


Podzim v Loukově

Nad poli bez obilí,
V záři večerních sluncí
Snášejí se děti s draky
Dolů z výšek snů
Ke svým maminkám domů
Domů na večeři.

A muži z pily
Usedli pod jeřabiny
A pocestného šimrá
V nose dým
Je unaven, volá jej dálka
Chytí si svého draka…?

Žemle
3. místo v kategorii Poezie do 23 let


Monolog s Hagenem

U ústí Jižního kříže...

„Hele, asi se budeš divit. Neunesu tě. Teda, ne že by si byla nějak těžká, ale strhat se na svojí poslední šichtě nemám zapotřebí. Možná se divíš, proč se ti zjevuju? No, potřebuju se taky svěřit živé duši. To víš, nastupují duše, co jsem je zavalil nebo vystrašil k smrti. Maj už to rozdělený. Přesto, to bys nevěřila, co ty mlaďasové dělaj. Málokdo z nich dneska umí pořádně vyděsit. Jsem zvědavej, co budou dělat, až budou chtít do důchodu. Ale co, dyť je to jejich věc. Říkaš si, proč se tě nesnažím unýst? Za prvé, když sem unes Hanku, byl jsem z masa a kostí. Za druhé, jedna zpívající hnědovlasá furie s kytarou mi doma stačí a taky poslouchat poznámky typu: Zase jdeš domů pozdě?

To si představ, chtěl jsem si z ní trochu vystřelit. Tak jsem zbarvil vodu ve studánce do ruda, zrovna když prala prádlo. Hned za mnou přilítla a přetáhla mě tím mokrým růžovým prostěradlem a zmizela. Našel jsem ji až po tejdnu na Jižním kříži, kde hrála na kytaru. Ale stejně mě má ráda, ikdyž takhle občas vylítne z kůže. Věřila bys tomu?“

„Jo, věřila. A Hagene, můžu tě o něco poprosit?“

„Jistě tulačko...“

„Přestaň mi číst myšlenky.“

Atabe
8. místo v kategorii Próza do 23 let


Vlastní stín

Mám kamaráda,
on za mnou stále jde
a ptá se,
jen já ho často neslyším.

Co máš skutečně ráda?
Nad hlavou mraky i slunce...
Proč zapaluješ ohně?
Snad proto, že člověk je si blížším.

Co lidi stále volá?
Volnost, jinak se ptej sebe...
Stíne, přestaň mučit mě,
svět tam je jednodušším.

No dobře, dobře. Vždyť už mlčím...

Atabe
10. místo v kategorii Poezie do 23 let