Oheň Modrých knížek (29. – 31. října 2010)

Přišly (já a Kawi) jsme tam okolo jedenácté, kolem ohně sedělo několik lidí, kteří nás pozdravili a Seveřanská diskuzeněkde z koutku se ozvalo: „Á – seveřanka z Beskyd.“ Začátek mě tedy potěšil a to velice, sedělo se a povídalo a taky hrálo na kytary, byl to pěkný večer. Když jsme se rozhodly jít spát, tak nám jeden seveřan, s kterým Kawi za tu dobu už stihla pokecat, nabídl, že nás odvede na camp Jezevec. Nechaly jsme se tedy vést, což nebyl nejlepší nápad, protože jsme skončili úplně někde jinde. Nám to nevadilo, vyspaly jsme se a když jsme ráno, tedy vlastně dopoledne, přišly na Galatheu už o noční historce všichni věděli... :)

Odpoledne se konaly různé soutěže jako běh s nosítky, házení v brýlích, které měly 13 dioptrií, skákání o berli, střílení ze špuntovky na jablko, přetahování... Jinak jsme si všichni nějak povídali, blbli a těšili se na večer.

Se setměním jsme se všichni přesunuli k ohništi. Kdo by očekával slavnostní chvíli,Žemle zapaluje oheň toho zklamu, nicméně vtipné to bylo. Oheň byl zapalen z pěti světových stran ve jménu slepců, astmatiků, nemohoucích a ještě čehosi. Bylo mi ctí zapalovat tento oheň právě ve jménu slepců v již zmiňovaných brýlých s 13ti dioptriemi... :) Místo vlajky zazněla nějaká parodie na modré knížky. :)

I u ohně byly soutěže, například práskání balonků, střílení na svíčky z vodní pistole, humusák, hledání desetníků v listí, lyžování... Postupně byly předávány placky vítězům soutěží. Taky jsem si jednu odnesla, za běh o berlích v kategorii žen. :)

Do toho samozřejmě hrály kytary, občas se přidaly i housličky a vše probíhalo tak nějak hezky a pohodově. Myslím, že jsem si Roverky docela oblíbila, takže jsem tam nebyla naposled...

Zapsala Žemle