Akce Morava (11. – 13. listopadu 2011)

„Záminkou“ pro celou akci byl koncert F.T. Primu, konaný v pátek večer. S naivním přesvědčením o „trampském“ vzhledu posluchačů tramp-folkové kapely jsme se rovněž oděli dostatečně „trampsky“ – čili vzhledem k běžnému oblečení průměrného Brňáka dost trhansky. Jaké pak bylo překvapení, když ostatní obecenstvo vypadalo... normálně. Snad jediná Žemle cosi předem V útrobách podzemního lomutušila a ve svém městském outfitu vypadala mezi námi jako bílý muž zajatý tlupou divochů. Nedbaje různých, vesměs pobavených pohledů jsme zaujali svá místa v zadní části sálu.

Koncert začal. Kapela hrála pěkně, pokřtilo se nové CD, písnička následovala za písničkou. Ke zděšení všech jsme se opět zachovali dle trampské tradice, a do decentního potlesku se za každou písničkou ozývalo bučivé „umí!“.

Po dohrání závěrečné písničky jsme se pomalu vypotáceli z kulturáku v Bystrci a vydali se směrem domů. Tedy k Žemli domů. Pěšky. Do Žabovřesk...

Aby šerifka Kawi nemusela příliš cenzurovat tenhle zápis, nebudu popisovat, co všechno se dělo cestou. Stručně řečeno, bylo veselo. Natolik, že jsem ztratil svoji peněženku, což mě připravilo o veškeré peníze. Zatím jsem však o ztrátě nic nevěděl, a tak se v celkově veselé náladě dorazilo k Žemli a po krátkém tlachání ulehlo spát.

Dalšího dne jsme vyráželi na jedno tajné, ale velice krásné místo. Krátce před odchodem jsem objevil, kolik mě stálo včerejší blbnutí. Financování mé osoby po zbytek víkendu proto přešlo do formy parazitování na ostatních osadnících, z čehož měli všichni patřičnou radost.

Vlakem i autobusem se celá naše pochybná sestava dopravila do lokality A. Po krátké poradě a pokusu o únos místního kotěte jsme se přesunuli až k zatopenému lomu, který sliboval krásné výhledy a průzračnou vodu, byť nekoupací teploty.

Naše očekávání byla naplněna: mírně zčeřená hladina nás uvítala svým oslňujícím leskem, svahy se strmě spouštěly až k vodě, blablabla, ..., spousta plytkých keců. Co si budem povídat, bylo tam pěkně, ale v porovnání s Amerikou zas tak moc neohromilo. Přesto se průzkumníci Honza a Honza vydali dále, a za nimi i všichni ostatní.

Pohled zdola se zdál být už o něco malebnější a to natolik, že se většina osadníků rozhodla spořádat zde většinu svého proviantu. Cryptid se dokonce odvážil „zaplavat“, ale fotka dokumentující jeho hrdinský čin je ke vší smůle nepublikovatelná na těchto stránkách.

Čas neúprosně běžel, a tak jsme byli nuceni opustit sluncem zalitý lom a vydat se k hlavnímu cíli celé „výpravy“. Překvapivě, šlo o... lom (ano, zase). Od předchozího se lišil snad jen v drobné maličkosti – byl úplně celý pod zemí.

Historická vložka

Podzemní dobývání písku ve střední  Evropě je doloženo již od 16. století. V Čechách se pískovec těžil převážně povrchovým způsobem. Podzemní těžba byla používána jen v případech, kdy

– nadloží bylo příliš silné a odkrývání ložiska pro povrchovou těžbu by bylo příliš nákladné,

– vlastník pozemku s ložiskem nechtěl porušit povrch pozemku.

Hlavní nevýhodou takové těžby bylo nemožnost vytěžit ložisko celé, kvůli nutnosti ponechání opěrných pilířů. Pracoviště se rovněž muselo větrat a osvětlovat. Díky vlastnostem pískovce se jiné nevýhody spojené s dolováním buď neprojevily, a když, tak pouze v malé míře (nebylo nutné štoly odvodňovat, nebylo zapotřebí velkého množství trhavin, ventilační šachty se v měkkém pískovci razily velice snadno atp.

Před vstupem do podzemí se naše pobožná děvčata pomodlila k sv. Barboře a mohlo se vyrazit.

O kráse podzemí lépe než moje rozvláčné kecy vypoví fotografie, kterých zde bylo nafoceno nejvíce za celý víkend. Nízké klenby, množství odboček, průlezů i slepých chodeb zanechalo v nás všech hluboký dojem. Prolézalo se intenzivně a dlouho, za svitu baterek i svíček nebo jen tak potmě. Kawi jako důsledný archeolog nenechala snad ani jedinou rytinu bez povšimnutí, vyfoceno bylo vše a několikrát. Ty, které dokumentační činnost již přestala bavit si mezitím mohli postavit hrad z písku nebo se prostě jít zahrabat. A když si dětičky dostatečně nahrály, spáchaly se další celoosadní, „reprezentační“ fotky.

Z podzemního bludiště se na „den“ vylezlo až za tmy, a nebyl to příjemný výlez. Mezitím co se ve štolách držela stálá, poměrně příjemná teplota, venku se po západu slunce citelně ochladilo, takže člověk se s podzemím loučil ještě více nerad.

Noční krajinou jsme se dopravili zpátky na do základního tábora, tedy k Žemli. Po odpísečnění se většina z nás zapojila do vaření, a po večeři a typickém večerním tlachání se ulehlo ke spánku. Čekala nás totiž další utratajemná mise do lokality B...Tajemná štola

Poslední námi navštívené zákoutí je tak neuvěřitelně tajné, že se tu o něm snad ani nemůžu zmiňovat. Spíš je ale tenhle zápis tak dlouhý, že už mě pomalu opouštějí síly a každé další slovo vyžaduje značné úsilí. Pro pořádek jenom uvedu že šlo o jednu nepříliš známou (i když, jak se to vezme) štolu. Přestože nelze říci, že by byla nezajímavá, po pískovcovém podzemí z předešlého dne nevzbudila tolik nadšení, kolik by bývala mohla. A to ani nehledě na svoji pozoruhodnou historii a svým způsobem lákavou nebezpečnost (Kawi prohodila něco ve smyslu, že se to tu může každou chvíli zřítit, ale když to nespadlo doposud, tak proč by mělo zrovna teď, že?)

Po úspěšném průzkumu lokality B se původní sestava osadníků + Tatara začala rozdělovat na skupinky, které postupně opouštěly moravskou metropoli. Akce skončila, ale zůstaly vzpomínky, zaryté v paměti a fotky, uložené na rajčeti. Snad se s tímhle krajem neloučíme nadlouho (jak bychom taky mohli, když půlka nás tu žije :-P) a myslím, že budu mluvit za celou pražskou sekci, když řeknu, že se těšíme na další toulání po zdejších krajích. Tož zase někdy na viděnou, Moravo!

Zapsal Дан