Jarní brigáda Roverských patriotů (25. – 27. dubna 2014)

Jednoho rána zavětřil šerif Roverských patriotů, že příroda v okolí vše-otce Vlhoště rozkvétá jarem. Rozeslal tedy gigabajt hromadných zpráv povolávajících všechny obvyklé (i neobvyklé) účastníky pravidelné akce zvané „Jarní brigáda Roverských patriotů“, aby se jistého jiného rána ke konci dubna konečně vymanili z opojného tepla kamen a vyrazili s pilami a sekerami do akce.Zvadlo na brigádu

A skutečně! Mnoho odhodlaných trampů tehdy našlo svou cestu z hospody a jiných koutů světa, aby s alespoň hodinovým zpožděním dorazili na „obvyklé místo“, dokonce i Cryptid vylezl ze své skrýše a vyhrabal z batohu lidský kostým vhodný pro blízká setkání třetího druhu, který mu o něco později měl umožnit absolvovat obvyklé zahajovací rituály a předstírat lehké překvapení, že dorazila i Kawi.

„Mám zvláštní podezření, že se tu nějak nadpřirozeně odehrává oficiální osadní akce TOTP,“ vypustil jen tak mimoděk ze své nevymáchané tlamy.

Náhle se pod hranicí lidského sluchu ozval zhrzený pláč a rozmazaná obnažená antropomorfní bytost skočila kamsi do křoví.

Kawi na něj jen hodila obviňující pohled maskovaný lehkým úsměvem.

Ještě o něco později se po lesní cestě konečně přivalil Wolf. Proběhly zahajovací rituály a rozdělily se úkoly. Cryptidovi byl jeho úkol již dávno jasný, ale roverský šerif si ho přece jen vzal stranou.

„Wolfe, Wolfe... ty máš tak velké břicho,“ prolomil Cryptid tajemné mlčení, „že jsi opět za úplňku běhal po lesích a okusoval bezbranné jalovce?“

„Je to příšerné, Cryptide! Musíš je dnes všechny oplotit, jinak nevím, co bude dál!“Zvadlo na brigádu

Několik minut Cryptidovi popisoval přesné lokace několika jalovců, o které se nejvíce obával a Cryptidovi bylo stále jasnější, že na něj připadl nelehký úkol. „Vem si s sebou pět statných mužů a rychle vyražte na cestu!“

Cryptidovi však bylo jasné, že podobně delikátní operace si žádá nenápadnost a spolehlivost. Vzal tedy pletivo a vydali se spolu s udatnou Kawi do lesa.

„Je ti jasné, co musíme udělat, že ano?“ pronesl k ní šeptem, když se ponořili do stínu stromů.

„My? To ty jsi ji svými krutými slovy zahnal.“

„Ano,“ připustil neochotně, „ale při našem nelehkém úkolu ji budeme potřebovat. Jalovce jsou v Roverkách plachá a utlačovaná stvoření. Utečou při prvním prasknutí a už nikdy je znovu nenajdeme.“

„To však zní, jakoby naše práce byla úplně zbytečná!“ Smála se Kawi. „Co může ohrozit tak opatrnou rostlinu?“

„Máš pravdu, ale ty jalovce nikdy neporostou pokud budou vystaveny chronickému stresu. Pořád opadávat strachy, pořád na útěku... to není žádný život pro jehličnatý strom.“

Nakonec se Kawi nechala obměkčit a, zatímco se Cryptid ukryl ze nedaleký pískovec, přivábila k sobě sladkými slovy oficiální osadní akci. Zvadlo na brigáduPersonifikace byla celá vychrtlá a její 100% přírodní make-up připomínal po subjektivních měsících pláče spíše děsivé válečné malování Komančů. Nezdálo se, že by Kawiným slovům vůbec rozuměla, spíše ji uklidňoval zvuk jejího hlasu, a bylo zřejmé, že jakmile zavětří Cryptida, okamžitě se rozplyne do nicoty. Cryptid byl však na všechno připraven. Hbitě vyskočil z poza skály a zamotal personifikaci do plastového pletiva, čímž ji naprosto ochromil.

„Nemáme čas,“ vysvětlil rovněž ochromené Kawi. „Bez ní se nikam nepohneme a potřebujeme, aby se soustředila na úkol.“

Odvlekli ji na Mamuťák, kde ji umyli, zahřáli a nakrmili. Když ji chtěli pro jistotu i zazpívat písničku, padla před nimi zděšeně na kolena a prosila, aby mohla poklidně spolupracovat.

Od té chvíle šlo vše jako po másle. Jalovce se téměř vrhali našim hrdinům k nohám. Některé až příliš náruživě, takže je bylo třeba podepřít, aby je někdo omylem na cestě nezašlápl. Nakonec i jednoho vystresovaného nešťastníka, který se chystal nedaleko turistické cesty na Husu vrhnout ze skály, se podařilo přesvědčit, aby to ještě pár dní zkusil.

„Toto úžasné PVC pletivo tě spolehlivě ochrání před všemi zmatenými vlkodlaky a vystresovanými zvířaty, které si na tobě budou chtít vylít frustraci,“ konejšila ho Kawi, zatímco se Cryptid zoufale snažil vymyslet, jak pletivo na tvrdém pískovci pod stromkem přichytit.

„Je už pozdě a já toho mám plné zuby,“ pronesl Cryptid.

Kawi souhlasila s nadějí v lepší zítřky se společně vydali zpět na Mamuťák, kde se chystalo večerní posezení a hraní u ohně. Cryptid usedl na náhodné volné místo a rozplynul se v myšlenkách.

Zapsal Cryptid