Historie těžby vápence a Ameriky vůbec

Vápenec se v Českém krasu těžil poměrně neobvyklou metodou ražení nálevkových lomů a následného svážení vytěžené suroviny podzemní železnicí. Jako to přesně fungovalo, popisuje níže uvedený článek.

Velmi zajímavé informace také přináší práce Honzy Přebrala Pohunka, která se mimo shrnutí historie těžby věnuje hlavně vývoji oblasti (její navštěvovanosti, legendám) po ukončení těžby. Existuje její delší verze uvedená jako postupová práce na Etnologii na UK a zkrácená verze publikovaná jako samostatný článek v časopise Český kras.

Z historie těžby vápence v oblasti Amerik

Těžba kamene v lokalitě Amerika má svou dávnou tradici. Již začátkem minulého století se vápenec dobýval v prostoru dnešní vápenky bočním odkryvem skalního ostrohu.

S rozvojem stavebnictví a průmyslu po první světové válce stoupla poptávka po kvalitním vápenci. V té době již pravděpodobně existovalo několik mělkých lomů, jako třeba Sluneční lom, odkud se kámen odvážel povrchovými cestami.



Značné zásoby vápence dovolily větší investiční náklady, jako stavbu železniční vlečky a drtičky na zpracování kamene. Rychlejší zpracování a odvoz vápence a stále rostoucí poptávka si vynutily rychlejší přísun těženého kameniva. Byla proto zřízena důlní železnice. Spojovala drtičku a nákladiště s tehdejším dnem Velké Ameriky, Mexika, Azurového lomu, Zasypaného lomu a další tehdy budované lomy. Současně byly raženy průzkumné štoly – Štola smrti, Hlavní štola a snad i další dnes již zaniklé štoly v místech Velké Ameriky.

Poměrně malý stupeň mechanizace si vyžádal zvláštní způsob těžby – pracovalo se současně v několika nezávislých, menších lomech, aby při odstřelu v jednom nebyla přerušena práce v druhých lomech. Tím byla zaručena plynulá dodávka kameniva.



Při těžbě se postupovalo tak, že se do z povrchu vytipované lokality prorazila vodorovná průzkumná štola jako odbočka z již existující štoly. Tím byla zjištěna kvalita horniny přibližně v celém rozsahu těžby. Současně se začal vytvářet zárodek jámy, který se spojil s průzkumnou štolou – např. Červený a Černý lom. Štola pak byla upravena jako dopravní, tj. rozšířena, zpevněna a opatřena kolejemi. Pokud by bylo dno první jámy hlouběji než 10 m, přistoupilo se ke stavbě šikmé svážné štoly, načež se začalo těžit ve vrchním patře. Po odtěžení patřičného objemu se na dně vybudovala nová jáma spojená buď s dalším patrem svážné štolou, nebo přímo s dopravní štolou, jak je tomu u Pustého lomu. Po dosažení úrovně se těžilo plošně. Pozůstatky této těžby jsou např. v Liščím lomu, v jeho východní části. Stejným způsobem se těžilo i v prostoru dnešní Velké Ameriky, kde se původně nacházelo několik, štolou navzájem propojených lomů.

K dopravě kamene se používalo důlních vozíků - huntů. Počítáme-li, že se do vozíku vejde okolo jednoho kubického metru kamene, muselo Hlavní štolou projet k vápence asi milion vozíků. Poslední z nich stával donedávna v okně nad Azurovým lomem...



K svislé dopravě se používalo buď svážných štol, kde se vozíky tahaly bubnovými navijáky, nebo šikmých či svislých výtahů. V prvních dobách těžby se svážné štoly uplatňovaly jen při zakládání lomů a jedině svážná štola z Liščího lomu k „Hagenovi“ se používala k propojení tzv. horního patra s Hlavní štolou, která je po celé délce vodorovná ve výšce zhruba 375 m.n.m., což je také úroveň překladiště a drtičky. Ve stejné rovině je i Velká galerie a Štola smrti.

Postupnou mechanizací těžby se zvýšila její rychlost a nebylo již třeba tolika malých lomů. Začalo se těžit do hloubky a práce se přesunula do Malé Ameriky, Mexika a hlavně Velké Ameriky. V Malé Americe byla vybudována svislá výtahová šachta nahrazující svážnou štolu na Andělských schodech, ve Velké Americe pak soustava svážných štol a šikmých výtahů, jako například výtah v severovýchodní části lomu a svážná štola v severozápadní části, sahající až k současné vodní hladině. Tehdy byla Velká Amerika pravděpodobně rozdělena na dvě části dnes již zaniklou šíjí přibližně uprostřed lomu – dnešní konec Velké galerie.



S rozvojem automobilní dopravy končí éra důlní železnice na Americe. Těžba se přesouvá výhradně do Velké Ameriky, ve východním konci lomu je vybudován vjezdový tunel a navazující šikmá rampa. Nákladní automobily nepotřebují vodorovné štoly s kolejemi, vozovka se buduje přímo s postupem těžebních prací, odpadá starost o výtahy... Automobily hravě dosáhnou dna lomu, širokým tunelem projíždějí do Mexika, z Ameriky se stává velkolom, stále hlubší a hlubší.

Pro popis těžby je použit text publikovaný na https://geo.mff.cuni.cz/~vecsey/amerika/am_historie.html,
doplněný historickými fografiemi z různých zdrojů.